„Revitalizace“ české sportovní chůze

Autor: svitak | Kategorie: Novinky | Datum: 26-06-2017

Dobrý den,
navazuji na naše včerejší a dnešní jednání v Jablonci nad Nisou a posílám sepsané body, o kterých jsme se bavili. Doufám, že jsem to sepsal srozumitelně a správně.
Předem díky za zájem a podněty.


Jednotlivé členy orgánů ČASu prosím o zpětnou vazbu, kdy očekávají projednávání podnětů v komisích (M.Sadil, O.Veverka…)
Franta Párys se nabídl, že promyslí systém hodnocení ČP mládeže v chůzi…
David Šnajdr
724080831

Zařadit do nejbližšího jednání příslušných komisí ČAS níže uvedené body:

Soutěžní komise

Komise mládeže

– Projednat, schválit a doporučit zařazení chůze do soutěží družstev mládeže ve všech krajích ČR, pro kategorie staršího žactva, dorostu i juniorů a to jak v KPD, v semifinále MČR, tak i ve finále MČR družstev

zařadit pro žactvo 2000 m a 3000 m chůze (střídavě v kolech)

pro dorost 3000 m a 5000 m chůze (střídavě)

pro juniory/ juniorky 5000 m chůze

případně u žactva v jednotlivých kolech střídat 2000m chůze s další běžeckou vytrvalostní disciplínou (stýpl, 3000m atd.);

v některém z krajských kol vyhlásit krajský přebor v chůzi pro danou věkovou kategorii;

pro výběr na MČR žactva respektovat výkon i na 2000 m chůze, případně jiné „nemistrovské“ chodecké distance, pro dorost a juniory respektovat výkony na 3000 m chůze.

Soutěžní komise

– Zařadit chůzi do I.ligy žen (výhledově také do II.ligy žen); shodný model s ligovou chůzí mužů

– Obnovit MČR v chůzi dospělých v hale

Muži 5000 m/ nominační limit (návrh) 27:30 min. z dané halové nebo poslední hlavní sezóny

Ženy 5000 m/ nominační limit (návrh) 32:00 min. z dané halové nebo poslední hlavní sezóny

Konání současně s halovým MČR v v chůzi mládeže

– Význam těchto zařazení je v návaznosti chodeckých závodů při přechodu z juniorů do dospělých, zejména kategorie U23

Je třeba zajistit dostatek závodních příležitostí s oficiálním bodovým, nebo medailovým statutem a návaznost těchto závodů s věkem (kategorie) i výkonností (družstva mládeže/ ČP – MČR družstev – liga – MU – reprezentace).

Soutěžní i mládežnickou komisi informovat o zřízení ČP mládeže v chůzi.

Postup předkládání návrhů: 1. Odborné komisi (projednání, schválení, doporučení) – 2. Postoupení Předsednictvu ČAS (víceméně formálně) – 3. Doporučení KASům (dopisem, osobně delegátem/ hostem ČASu na výročních jednáních KASů).

Při Gigantu 24.-25.7. 2017 v Jablonci n.N. projednáno mj. s Ondřejem Veverkou (předsedou Soutěžní komise), Miroslavem Sadilem (členem Komise mládeže), Josefem Nejezchlebou (předsedou Moravskoslezského KAS), Liborem Šnajdrem (předsedou Královéhradeckého KAS), Petrem Bahenským (členem Jihočeského KAS) a Františkem Párysem (členem Libereckého KAS).

David Šnajdr

Petr Kratochvíl

  • Mik

    Protože z důvodu kolize termínů v Rumburku býti nemohu, rozhodl jsem se své názory dát na papír a zveřejnit je. Ve svém příspěvku jsem chtěl být původně kritičtější, ale myslím, že větší význam mají návrhy na řešení nedobrého stavu české chůze. Vcelku pozorně jsem si přečetl zveřejněné názory a návrhy na řešení situace, ve které se česká chůze nalézá.

    Mám za to, že je třeba řešit tyto základní problémy:
    1. V první řadě zanechat hádek a nepřátelství mezi sebou, zvláště u těch, kteří by mohli nejvíce pomoci při řešení stavu.
    2. Přesvědčit vedení ČASu, že bez jejich pomoci a ochoty situaci řešit je jakákoliv snaha o zlepšení stavu chůze zbytečná.
    3. Změnit názor atletické veřejnosti (činovníci, trenéři) na chůzi jako jednu z atletických disciplín.
    4. Vypracovat postup, jak za předpokladu splnění prvních 3 bodů pozvednout úroveň české chůze.

    Rozvedení jednotlivých bodů.
    Ad 1) Je třeba si uvědomit, že pokud nepotáhneme za jeden provaz ničeho nedosáhneme, ostatním budeme jen pro smích, zvláště těm, bez jejichž pomoci se neobejdeme. Není třeba, abychom byli všichni kamarádi. Stačí, když se budeme všichni respektovat a bude platit názor většiny. S tím je třeba se smířit, bez toho se nehneme ani o krok.
    Souhlasím s kritikou Petra Kratochvíla na adresu Míly Lapky, že se po 7 letech probudil. Před lety, už nevím, jestli je to 7 let, jsme měli schůzi, kde byla zvolena chodecká komise, a Míla jejím předsedou. Kolikrát se od té doby komise sešla, jaký byl její výstup? Tehdy, coby chodec nováček jsem doufal, že se věci pohnou vpřed. Dnes jsem z dané situace dost znechucený. Chuť do práce mi to ale nevzalo, v prostředí sportovní chůze se cítím dobře. Rád bych věřil tomu, že se situace nebude opakovat. To jen na okraj, nemá smysl řešit kdo co v minulosti udělal špatně, je třeba se dívat dopředu, z minulosti se poučit.

    Ad 2) Petr Kratochvíl též napsal, že nám vedení Svazu nepomůže. Já se ptám. A k čemu ČAS máme? Domnívám se, že k tomu, aby řídil a podporoval českou atletiku, chůzi nevyjímaje. K tomu je ale nezbytné splnit bod č. 1 a 4.
    Musím přiznat, že z Poděbradského Evropského poháru jsem rozčarovaný. Jistě, organizace byla perfektní, sportovní stránka vysoká, ale co tato akce přinesla české chůzi? Dovoluji si tvrdit, že zhola nic. Spíš umožnila řadě funkcionářů, kteří jinak o českou chůzi ani nezavadí, se zviditelnit doma i v zahraničí. Některé praktické kroky byly spíš proti chodeckému hnutí.

    Ad 3) Jak už bylo řečeno, mezi funkcionáři ale hlavně trenéry v oddílech a krajích má chůze velice špatnou pověst. Sám jsem si musel několikrát vyslechnout názory typu: “chůze je sice nedílnou součástí atletiky, ale…“ nebo „nebudu riskovat, že kvůli chodeckému tréninku mi děti přestanou chodit“, či „nemohu je do chůze nutit“ a „chůzi dělají stejně jen ti co se na nic jiného nehodí“. Přitom dle mých zkušeností mají děti (jistě že ne všechny) o chůzi zájem. Je to pro ně novinka, něco co ještě neznají a co by bylo zajímavé zkusit. Ke změně tohoto stavu je podle mého názoru učinit 2 věci.
    Za prvé, zařadit chůzi do všech soutěží družstev, dospělých i mládeže, protože bez možnosti získání zatím relativně levných bodů nikdo o chůzi ani nezavadí. Nevadí, že zezačátku bude chůze obsazována sporadicky, nebo občas vůbec ne. Jsem přesvědčený, že při plnění ostatních bodů se to za 2 roky změní. Přitom je třeba dbát na dodržování chodecké techniky, protože jinak se z toho stane šaškárna. Je též třeba nevydělovat chůzi do samostatných závodů, ale měla by být aspoň v polovině závodů součástí atletického programu na stadionu. Pamětníci nejlepších let české chůze v absenci této praxe vidí velkou chybu. Rádi vzpomínají na společné cesty na soutěže družstev a celkovou atmosféru v oddílech. Byli členy oddílu, ne vyděděnci, které nikdo nezná.
    Za druhé, nabídnout nechodeckým trenérům o chůzi informace. Protože výše popsaný stav pramení především z jejich neznalosti. K tomu by podle mého velice přispělo například pravidelné zařazení chůze do doškolování trenérů pro prodlužování jejich kvalifikace a školení nejnižších trenérských tříd, především u trenérů mládeže. Lektorem by měl být chodecký trenér, ne jak se nedávno stalo, že lektor svojí přednáškou dosáhl spíše opaku.

    Ad 4) Mám za to, že z návodů Davida Šnajdra i Míly Lapky lze vycházet, že jsou to dobré zdroje myšlenek pro konečný postup řešení nedobré situace v chůzi. Jen bych se na začátku vyvaroval nějakých termínů dosažení určité výkonnosti. To bych řešil postupně, jak se nám s úrovní a postavením chůze podaří pohnout.

    Závěrem chci zdůraznit, že bez splnění všech čtyř bodů, ani jeden nelze vynechat, je veškerá snaha zbytečná. Pozvednutí chůze musí být komplexní, jednotlivé kroky by měly být provázány.
    Mirek Fliegl

  • Mik

    Protože z důvodu kolize termínů v Rumburku býti nemohu, rozhodl jsem se své názory dát na papír a zveřejnit je. Ve svém příspěvku jsem chtěl být původně kritičtější, ale myslím, že větší význam mají návrhy na řešení nedobrého stavu české chůze. Vcelku pozorně jsem si přečetl zveřejněné názory a návrhy na řešení situace, ve které se česká chůze nalézá.
    Mám za to, že je třeba řešit tyto základní problémy:
    1. V první řadě zanechat hádek a nepřátelství mezi sebou, zvláště u těch, kteří by mohli nejvíce pomoci při řešení stavu.
    2. Přesvědčit vedení ČASu, že bez jejich pomoci a ochoty situaci řešit je jakákoliv snaha o zlepšení stavu chůze zbytečná.
    3. Změnit názor atletické veřejnosti (činovníci, trenéři) na chůzi jako jednu z atletických disciplín.
    4. Vypracovat postup, jak za předpokladu splnění prvních 3 bodů pozvednout úroveň české chůze.
    Rozvedení jednotlivých bodů.
    Ad 1) Je třeba si uvědomit, že pokud nepotáhneme za jeden provaz ničeho nedosáhneme, ostatním budeme jen pro smích, zvláště těm, bez jejichž pomoci se neobejdeme. Není třeba, abychom byli všichni kamarádi. Stačí, když se budeme všichni respektovat a bude platit názor většiny. S tím je třeba se smířit, bez toho se nehneme ani o krok.
    Souhlasím s kritikou Petra Kratochvíla na adresu Míly Lapky, že se po 7 letech probudil. Před lety, už nevím, jestli je to 7 let, jsme měli schůzi, kde byla zvolena chodecká komise, a Míla jejím předsedou. Kolikrát se od té doby komise sešla, jaký byl její výstup? Tehdy, coby chodec nováček jsem doufal, že se věci pohnou vpřed. Dnes jsem z dané situace dost znechucený. Chuť do práce mi to ale nevzalo, v prostředí sportovní chůze se cítím dobře. Rád bych věřil tomu, že se situace nebude opakovat. To jen na okraj, nemá smysl řešit kdo co v minulosti udělal špatně, je třeba se dívat dopředu, z minulosti se poučit.
    Ad 2) Petr Kratochvíl též napsal, že nám vedení Svazu nepomůže. Já se ptám. A k čemu ČAS máme? Domnívám se, že k tomu, aby řídil a podporoval českou atletiku, chůzi nevyjímaje. K tomu je ale nezbytné splnit bod č. 1 a 4.
    Musím přiznat, že z Poděbradského Evropského poháru jsem rozčarovaný. Jistě, organizace byla perfektní, sportovní stránka vysoká, ale co tato akce přinesla české chůzi? Dovoluji si tvrdit, že zhola nic. Spíš umožnila řadě funkcionářů, kteří jinak o českou chůzi ani nezavadí, se zviditelnit doma i v zahraničí. Některé praktické kroky byly spíš proti chodeckému hnutí.
    Ad 3) Jak už bylo řečeno, mezi funkcionáři ale hlavně trenéry v oddílech a krajích má chůze velice špatnou pověst. Sám jsem si musel několikrát vyslechnout názory typu: “chůze je sice nedílnou součástí atletiky, ale…“ nebo „nebudu riskovat, že kvůli chodeckému tréninku mi děti přestanou chodit“, či „nemohu je do chůze nutit“ a „chůzi dělají stejně jen ti co se na nic jiného nehodí“. Přitom dle mých zkušeností mají děti (jistě že ne všechny) o chůzi zájem. Je to pro ně novinka, něco co ještě neznají a co by bylo zajímavé zkusit. Ke změně tohoto stavu je podle mého názoru učinit 2 věci.
    Za prvé, zařadit chůzi do všech soutěží družstev, dospělých i mládeže, protože bez možnosti získání zatím relativně levných bodů nikdo o chůzi ani nezavadí. Nevadí, že zezačátku bude chůze obsazována sporadicky, nebo občas vůbec ne. Jsem přesvědčený, že při plnění ostatních bodů se to za 2 roky změní. Přitom je třeba dbát na dodržování chodecké techniky, protože jinak se z toho stane šaškárna. Je též třeba nevydělovat chůzi do samostatných závodů, ale měla by být aspoň v polovině závodů součástí atletického programu na stadionu. Pamětníci nejlepších let české chůze v absenci této praxe vidí velkou chybu. Rádi vzpomínají na společné cesty na soutěže družstev a celkovou atmosféru v oddílech. Byli členy oddílu, ne vyděděnci, které nikdo nezná.
    Za druhé, nabídnout nechodeckým trenérům o chůzi informace. Protože výše popsaný stav pramení především z jejich neznalosti. K tomu by podle mého velice přispělo například pravidelné zařazení chůze do doškolování trenérů pro prodlužování jejich kvalifikace a školení nejnižších trenérských tříd, především u trenérů mládeže. Lektorem by měl být chodecký trenér, ne jak se nedávno stalo, že lektor svojí přednáškou dosáhl spíše opaku.
    Ad 4) Mám za to, že z návodů Davida Šnajdra i Míly Lapky lze vycházet, že jsou to dobré zdroje myšlenek pro konečný postup řešení nedobré situace v chůzi. Jen bych se na začátku vyvaroval nějakých termínů dosažení určité výkonnosti. To bych řešil postupně, jak se nám s úrovní a postavením chůze podaří pohnout.
    Závěrem chci zdůraznit, že bez splnění všech čtyř bodů, ani jeden nelze vynechat, je veškerá snaha zbytečná. Pozvednutí chůze musí být komplexní, jednotlivé kroky by měly být provázány.
    Mirek Fliegl