Česká chůzeWeb pro všechny chodce

MS –      7.místo  Anežka Drahotová  (54.místo Lucie Pelantová)

MEJ –    1.místo Anežka Drahotová, 3.místo Eliška Drahotová

ME 23 – 7.místo Lukáš Gdula   (DQ Pavel Schrom)

EP –        3.místo Anežka Drahotová, 8.místo Eliška Drahotová,

         (35.místo Adéla Frydrychová)

2.místo družstva juniorek,                                                                                          

12.místo Lucie Pelantová

(26.Ondřej Motl, 29.Vít Polášek, 48.Filip Veselouš   –  družstvo 13.místo

37.Lukáš Gdula, 46.Karel Ketner, 56.Pavel Schrom – družstvo 12.místo)

IAAF Challenge –  celkově 4.místo Lucie Pelantová, 12.místo Anežka Drahotová

Ranking IAAF 10.místo Anežka Drahotová,  22.místo Lucie Pelantová

Konečně letos můžeme hodnotit uplynulou sezónu jako opravdu úspěšnou. Samozřejmě se nepovedlo vše, o co reprezentanti usilovali, ale vím, že vše se přes veškerou snahu ani zdařit nemůže.

Blýskání na lepší časy začalo už na jaře, kdy jsme po několika závodech měli 2 limitářky na mistrovství světa, 2 limitáře na mistrovství Evropy do 23.let, 2 limitářky na juniorskou Evropu a celkem 6 splněných limitů na evropský pohár, na průměr splněna 3 družstva. (mužů na 20km, juniorů a juniorek).

Na MU v Poděbradech daly naše startující ženy jasně najevo, že se s nimi bude muset v tomto roce počítat. Lucka Pelantová do poslední chvíle bojovala o vítězství a se 4. místem Anežky Drahotové bezpečně zvítězily v soutěži družstev.

Na EP v Dudincích Lucka Pelantová pokračovala ve svých dobrých výkonech a vybojovala 12. místo mezi ženami. Dvojčata Anežka a Eliška Drahotovy doplněné o Adélu Frydrychovou přetavily bronzovou medaili z EP před dvěmi roky na stříbrnou, když v konečném účtování podlehly pouze Ruskám. Individuálně si Anežka došla na stupně vítězů pro bronzovou medaili, další bodující byla na 8. místě Eliška.

Ve finském Tampere na mistrovství Evropy do 23. let zabojoval na 20km trati Lukáš Gdula a konečné 7. místo zaslouží pochvalu.

V dobrém budeme určitě vzpomínat na italské Riety, kde dvojčata Drahotova dokázala na juniorském mistrovství Evropy zaskočit všechny soupeřky včetně favorizovaných Rusek. Anežka se už před závodem vyjádřila, že ruskou hymnu na stupních vítězů poslouchat nechce. A podle toho i závodila. Věděl jsem, že chce bojovat o zlato. Titul juniorské mistryně Evropy pro mě nebyl až tak velkým překvapením. Že takticky bezchybným a velmi chytrým výkonem dokáží s Eliškou Ruskám vyfouknout i další medaili, jsem nečekal. Bronz a výkon Elišky byl pro mě tím nejmilejším překvapením v tomto závodním roce. (Obě sestry překonaly starý český rekord, juniorský.i seniorský,.na 10.000m chůze). Tak trochu nad plán Anežka přidala postup do stýplařského finále, které takticky nezvládla a po pádu doběhla na 9. místě. Ovšem ruku na srdce, kdo z našich běžců by 9. místo z MEJ nebral?

Pro někoho největší překvapení uzrálo na MS v Moskvě. 7. místo, vyrovnaný český rekord na 20km chůze, ale hlavně způsob závodění Anežky – to bylo něco, téměř z říše snů! Anežka se nebála zaútočit na ty nejlepší, dvě třetiny 20km závodu se pohybovala na jeho čele, ukázala odvahu riskovat, odhodlání, v koncovce boj do posledních sil. Nebála se riskovat, nebála se prohry! I kdyby jí risk nevyšel a ona propadla do hlubin závodního pole, tleskal bych a chválil. Anežka měla podobný (neúspěšný) pokus za sebou z MEJ 2011, kdy jí došlo a soupeřky ji zcela semlely. Přesto se pokusila znovu. Pochopila, že kdo se bojí, nikdy velký závod nevyhraje.

A  CO  SE  NEPOVEDLO ?

Bylo by krátkozraké se jenom chválit. Tak se ještě letmo podíváme, co se bohužel nepovedlo. Lucka Pelantová předvedla naprosto perfektní závodní sérii v první půlce sezóny. (Mimo jiné EP, Poděbrady). Tato výkonnostní stabilita ji také vynesla na 4. místo challenge. Bohužel světová univerziáda a zejména start na MS povedené nebyly. Vím, že se může stát cokoli, ale na soutěžích tohoto formátu by měl vyzrálý závodník umět odevzdat alespoň standard.  Lucka dozrála v kvalitní závodnici a dobré závodní výkony už u ní nejsou náhodné. Musí si ale uspořádat priority a sebrat síly a naplno závodit, i když chytne takzvaně den blbec. A asi hlavním problémem je umění formu časovat na vrchol závodního roku.

Směrem k MS 17 se žádný závodník ani nepokusil přiblížit k lehkým limitům.

Na MEJ se kromě sester Drahotových také nikdo další nenominoval, což mrzelo zejména u Ondry Motla, který ale o svoji šanci do poslední chvíle bojoval a nebyl až tak daleko. A po neúspěchu dokázal celé prázdniny mohutně trénovat, zredukoval hmotnost, snažit se. A myslím si, že svoji snahu do dobré výkonnosti dříve, nebo později zužitkuje. Adéla Frydrychová letos předvedla horší výkonnost než loni a zejména její přístup k tréninku a závodění je daleko od toho, co jsem od ní čekal. A když se podívám na její reakce a naprostou laxnost něco změnit, nemyslím si, že s ní můžeme dále počítat. Vít Polášek a Filip Veselouš. Další z řady borců i let minulých, kteří na sobě buď začnou zodpovědně pracovat (životospráva, trénink), nebo budou pro reprezentaci použitelní maximálně pro nějaké MU. Když jsem na konci léta viděl jejich zavalité, nevytrvalecké postavy, nemyslím si, že využili prázdniny k práci na sobě a své výkonnosti. A výhrady mám i k Pavlovi Schromovi a zejména Karlovi Ketnerovi. Od jejich zařazení do střediska MV jsem si sliboval lepší tréninkové podmínky, růst výkonnosti, větší snahu o to, vybojovat si profesionální zabezpečení. Bohužel zůstalo jen u přání, a pokud na sobě kluci nezačnou pracovat, mohou si o velkých závodech nechat jen zdát.

Za špatné považuji i to, že kromě žen, jsme ani na MU v Poděbradech s průměrnými soupeři nebyli schopni v družstvech důstojně obstát.

A asi největším, dlouhodobým problémem je naprostý nedostatek opravdových závodníků v mládežnických kategoriích, který je důsledkem nedostatku trenérů, kteří se ve svých skupinách chůzi věnují.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kdo jste se jakýmkoli způsobem podíleli na letošních úspěších.

Dále chci poděkovat zejména Anežce a Elišce Drahotovým ale i Lucce Pelantové a Lukášovi Gdulovi za to, že svými výkony ukázali, že se světem, Evropou, ruskými, italskými i jinými závodnicemi a závodníky soupeřit lze. Za to, že dávají jasný příklad, že i v českých podmínkách a zdejší realitě je šance na rovnocenné souboje s těmi nejlepšími i na těch nejdůležitějších závodech.