Česká chůzeWeb pro všechny chodce

Nejprve k závodům samotným:

Koncem srpna 2014 se konaly druhé OH mládeže (do 17 let) v čínském Nanjingu. Od IAAF, stejně jako od čínských pořadatelů, byla snaha pojmout tyto hry jako skutečné OH – téměř na každém sloupu plakát, na televizní věži promítání spotů a výsledků, armáda dobrovolníků pro každý sport, v TV stále dokola olympiáda. Bylo zde na 4000 sportovců a královna atletika obsadila samozřejmě olympijský stadion.

Měl jsem možnost rozhodovat chodecké závody na 5 000m dívky a 10 000m chlapci. Bylo to poprvé, kdy bylo oficiálně na vrcholné soutěži IAAF použito pravidlo Pit Lane Rule, jehož plné znění najdete na stránkách ČAS pod sekcí chůze.  Snad Vás bude zajímat, jak aplikace Pit Lane Rule nakonec dopadla.

První chodeckou a zároveň finálovou disciplínou bylo 5 000m dívek. Start v 7h večer z hlediska vedra a hlavně téměř absolutní vlhkosti moc nepomohl, bylo stále 29⁰ C.  Hned na startu jedna závodnice zůstala stát a teprve po asi 100m doháněla skupinu, vyzula si totiž v tlačenici botu. Skupinu však rychle dohnala. Asi na druhém kilometru se situace s vyzutou botou opakovala, tentokrát u jiné závodnice a to tak, že bota doslova letěla před závodnicí napřed po dráze. Byl dokonce podán ústní protest, ale bez výsledku.

Technika vedoucí skupiny byla příkladná a v krásném pružném stylu zvítězila Číňanka MA 22:22,08 (podle výsledků Omega systému, i když by mělo být 22:22,1 podle pravidel) druhá  ORTUNO z Mexika 23:19,27 a třetí STELLA, Itálie 23:38,10. Sestry Drahotovy již věkově do této skupiny nepatří, takže jsme nikoho v tomto závodě neměli, na 10 000m chlapců také ne.  Na startu bylo pokaždé 15 závodníků, to byl limit daný IAAF.  Na 5 000m neproběhla žádná diskvalifikace, ani 3 červené karty, takže Pit Lane zóna čekala na své oběti marně, včetně 4 rozhodčích uvnitř, kteří měli za úkol hlídat čas, na 5 000M to byla penalta 1 minuta, na 10 000m minuty 2. Diváků přišlo docela dost, a to lístky na atletiku nebyly rozhodně zadarmo!  Stadion při vítězství Číňanky MA bouřil jak při skutečných OH.

Pit Lane zóna se dočkala při závodě chlapců na 10 000m. To byla mimochodem nejdelší disciplína na hrách vůbec, ani desítka běhu nebyla v programu těchto OH pod všude užívanou zkratkou NYOG – Nanjing Youth Olympic Games.  Od počátku borci nasadili ostré tempo a postupně některým z nich docházely síly ve vedru a mírném dešti, kdy se voda už neměla kam do nasyceného vzduchu odpařovat. To se brzy projevilo na technice chůze, především byla vidět pokrčená kolena.  První návštěvu Pit Lane zóny vykonal  BOURAS z Alžíru, ovšem jen na cca 20 vteřin, neboť v tu chvíli došla čtvrtá červená karta a závodník byl podle pravidla IAAF 230. 6a) diskvalifikován. Asi 5 minut poté se objevili v zóně dva borci najednou, s rozdílem cca 30 vteřin. Nevěděli moc, o co jde, rychle však pochopili a kroužili v zóně kolem časomíry uprostřed a pak pokračovali zpět na dráhu. CHACON z Venezuely brzy vzdal, když viděl tu ztrátu, RODRIGUES z Bolívie došel v čase 46:45, 49 na 9. místě, včetně 2 minut penalty. Zvítězil Japonec ONOGAWA 42:03,64, velmi šťastný z vítězství, klaněl se snad všem divákům během čestného kolečka včetně nás RCH, druhý byl SARIKIN z Ruska 42:10,95 a třetí CHAMA ALMAZAN z Mexika 42:14,11. Jak vidíte, i přes vedro a vlhko pěkně rychlé časy v obou závodech.

Pro diváky to byla celkem atraktivní podívaná, chůze vnesla do atletiky něco nového, uvidíme, jak se pravidlo ujme. Již teď je však jasné, že uskutečnit závod s Pit Lane Rule vyžaduje minimálně 4 rozhodčí na dráze navíc (nemusí to být zrovna RCH) a rychlou komunikaci mezi RCH a vrchníkem chůze. Každý z  nás měl v Nanjingu asistentku s vysílačkou přímo k DQ tabuli Omega a asistenta s elektrickou motorkou pro sběr červených karet. Omega systém, tak jak je nastaven, neumožnuje dát do výsedů 4 červené karty, ani poznámku Pit Lane Rule,  DQ tabule 4 červené karty zobrazila.

I když bylo Pit Lane Rule na technické poradě prezentováno v pěti jazycích, informovanost závodníku byla malá, stejně jako u mnohých ITO, přece jen to bylo poprvé. Filozofií Pit Lane Rule je dát mladým atletům jednu šanci navíc dokončit závod. Z diskusí mezi RCH (všichni museli být z panelu IAAF), však vyplynulo, že máme v povědomí ne tři, ale čtyři červené karty. Snažili jsme se držet zpět, co to šlo, v ženském závodě byly maximální počet 2 červené karty na jednoho RCH, v mužském pak 3.  Jak znám osobně některé „crazy red“ RCH, může toto pravidlo vést nakonec k většímu množství červených karet na závodníka a tím paradoxně k většímu množství DQ, což je proti filozofii Pit Lane Rule. Je však předčasné dělat závěry z jednoho závodu, byť jsou to OH mládeže.

Druhé poznámky jsou trochu osobní.

Nanjing byl po 2500 let během šesti dynastií hlavním městem Číny a na městě a jeho výstavnosti je to znát. Nan-jing je hlavní město bohatého a úrodného jihu, Bei-jing hlavní město severu a v současnosti celé Číny.  Ve stínu padesátipatrových apartmánů existují pravé čínské uličky a pravým čínským trhem prostě všeho.  Také se hrdě obnovuje staré, mám na mysli budhistické chrámy, chrám Konfucia, špičkovou univerzitu v Nanjingu, prezidentský palác, kde byla 1912 vyhlášena ČLR a kde je také prezidentská kancelář Čan-chajška  a k vidění rudé Maovy knížky z prvního vydání.  Na druhé straně mrakodrapy, velká reprezentativní architektura, velkolepá budova univerzitní knihovny. Město má 8.3 mil obyvatel a cítíte se tady naprosto bezpečně, alespoň tomu tak bylo během her, s 60 000 dobrovolníky podle neověřené informace. Turisticky je to oblast stále vděčná a ne moc objevená, neboť pozornost turistů na sebe strhává blízká Šanghaj.

Čína začne brzy chodit. To je můj dojem, alespoň co jsem měl možnost během svých čtyř návštěv v posledních letech vidět. Vzpomínáte na chodeckou abecedu? Chůzi v rozpažení, pozadu, kroky do jedné linie a tak dále. To tady provádějí starší paní na silnici nebo na chodníku, jako součást cvičení, s nezbytným čínským uřvaným rádiem u pasu k tomu. Není to tak masové jako v USA  fit-walking, ale časem může být. Čína ráda cvičí své tradiční sestavy, pod každým mostem najdete po ránu skupinku cvičících, večer i na náměstích, několik skupin najednou, cvičí se na tradiční hudbu i na disko.  Ženy přitom vypadají skutečně elegantně a mohou si zacvičit takto prakticky kdekoli a vybrat si skupinu podle své nálady. To by u nás asi fit-centra brzy zkrachovala při tomhle přirozeném cvičení a zároveň přirozeném sociálním kontaktu.

Se svým běháním na geen-line podél řeky, podle programu her třeba i odpoledne, jsem byl samozřejmě za exota z Evropy, to jsme ale pro domorodé Číňany všichni, aniž bychom museli zrovna běhat – chtějí se s takovými exoty často vyfotit a navázat kontakt. Skoro každý Vás pak nějak při běhání po stezce pozdraví. Mimochodem, po stezce perfektně upravené, s nástřikem podobným tartanu, pěkně ve vlhku klouzajícím, takže vlastně pořád, pod kontrolou kamer, s rybáři u kalné Dlouhé řeky, která ale nepáchne průmyslovými a domovními odpady, jen bahnem v rákosí a bambusovém porostu. Na ní se pohybuje jen málo běžců, hodně zmínění fit chodci, hodně cyklisté a elektrické skútry, žádný motor na stezku nesmí, policie má rychlé golfové vozíky aby smraďochy s motorem hned vykázala. Na to si rychle zvyknete a je to komfort, dokonce i tom srpnovém vedru.

Na co jsem si nezvykl, je jízda čínským taxíkem, připadá mi to, že musí nabourat na každé křižovatce, nebo alespoň někoho přejet, ale jsou na to nějak zvyklí a nějaké vážné nehody jsem neviděl.  A to není o motorku v protisměru s uvázaným velkým psem nouze.  Také přecházení ulic ve městě vyžaduje od Evropana plné nasazení. Vyznačený přechod nehraje žádnou roli a pořád někdo troubí, bliká, nebo naopak v úplné tmě se neosvětlená tichá elektrická motorka o Vás jemně otře zezadu a pak zatroubí. Z autobusu nevystupujte jako první, hned stojíte před motorkou, ta se šikovně vyhne, nebo málem srazíte plně obsazené kolo s matkou a dítětem.

Vraťme se nakonec opět k chůzi. Z diskusí v IAAF je zřejmé, že bude tlak především z afrických zemí (z pochopitelných důvodů velkých šancí na medaile) na nahrazení jedné disciplíny druhou – chůze za přespolní běh na OH.  Filozofie atletiky je totiž nezvyšovat počet atletů ani disciplín na OH. Proto jen výměna jedné za druhou, ale to se může dotknout nakonec každé disciplíny, i když některých jen teoreticky.

Nechci tím vyvolávat nějaké skeptické nálady, dobře víte, že se o chůzi diskutovalo již několikrát a často to měli na svědomí RCH, ale také novináři a fotografové, kteří hledali jen senzační ztrátu kontaktu, což jim moderní kamery na rozdíl od lidského oka, umožňují dobře vidět.   Úspěšná existence každé olympijské disciplíny v atletice je dnes o mediálním pokrytí, návštěvnosti, příběhu pro každého a následně zájmu velkých sponzorů, což se například maratonu úspěšně podařilo manažersky spojit. A samozřejmě o výsledcích a osobnostech závodníků a jejich trenérů a manažerů, kteří tento zájem veřejnosti přitáhnou. Nezapomínejme, jsme chyceni v neúprosném koloběhu výkonů vrcholového sportu! Budoucnost chůze ve světě vidím v šikovném a manažersky a propagačně zvládnutém spojení fit walking a race walking, jako profesionální formy chůze: jak může být závodní chůze rychlá  jak takový pohyb vypadá. Vtáhnout obyčejné lidi do hry, to je nevyužitý potenciál chůze. Proč si nezaběhat a nezachodit se špičkovými sportovci při společném závodě v chůzi? To by mohla být jedna z cest, jak chůzi učinit populární.  U nás je to cesta prakticky nevyzkoušená a je to výzva.  Silné země, ovlivňující navíc zákulisí, jakými je v chůzi právě Čína, Rusko, Itálie, Mexiko, Španělsko, Portugalsko, tradicionalistická Anglie, abych jmenoval alespoň některé, budou samozřejmě pro chůzi na OH.

Míla Lapka, Nanjing 27.8.2014