Česká chůzeWeb pro všechny chodce

Mell Watman prohlašuje: ruští chodci by měli mít zcela zakázanou činnost dokud neočistí svoje činy!

Zpráva antidopingové komise Ruské atletické federace,  že Igor Eročin, (čte se měkce jako Jeročin, Angličané jej přepisují jako Erokchin, Yerokhin – poznámka M.L.) má zastavenou závodní činnost do konce života, ukazuje, že ačkoliv ruské odpovědné orgány odvádějí dobrou práci ve vyhledávání dopingových hříšníků, IAAF musí ještě přitvrdit v drakonických opatřeních proti stále podvádějícím chodcům se základnou v Saransku.

Eročin, Vítěz evropského mistrovství do 23 let z roku 2005 a pátý na 50km na OH 2012 si již předtím odpykal dvouletý zákaz závodní činnosti 2008-2010, když byl pozitivně testován na EPO. Nová data v jeho biologickém pase ukázala další abnormality a všechny jeho výsledky od 25. 2. 2011 byly anulovány, včetně jeho olympijského umístění a druhého místa na Evropském poháru na 50km a ruského titulu na 35km zimní chůze, který získal v r. 2011.  Jeho nejlepší výkony mají hodnotu 1:19:21 z r. 2007 a 3:37:54 z r. 2012. Poslední uvedený výkon je nyní vymazán, takže mu zůstává 3:38:08 z roku 2008. A téměř zákonitě, Eročin je ze Saranské stáje, centra ruské chůze s narůstající kontroverzní pověstí, kde, stejně jako řada dalších zde trénujících chodců, dostal dopingový trest.

V únoru, když jsem referoval o doživotním zákazu činnosti uvaleném na Sergeje Morozova, který vzbudil pozornost v roce 2008 oficiálně neuznaným světovým rekordem na 20km 1:16:43, jsem napsal: „Tento nejnovější dopingový skandál pokračuje ve výsměchu světové chůzi na nejvyšší úrovni a jistě nastal čas pro přísné akce IAAF.  Ruští chodci, někteří ze Saransku, dosahují v posledních letech mimořádných výsledků, a ačkoliv by bylo nefér obviňovat všechny z dopingového podvodu, jasně se ukazuje, že zdejší tréninkový a lékařský systém by měl být řádně prozkoumán světovým dozorčím orgánem IAAF.“

Výčet ruských medailistů a/nebo držitelů evropských a světových rekordů, kterým byl udělen dopingový trest zahrnuje Germana Skurygina (1. na MS, 1999 na 50km, dva roky zákaz), Valerije Borčina (1. na OH 2008, a na MS 2009 a 2011, jeden rok zákaz), Vladimíra Kanajkina (SR na 20km 2. na MS, 2011 na 20km, dva roky zákaz), Viktora Burajeva (3. na MS 2001 na 20km, dva roky zákaz), Alexeje Vojevodina (3. na OH, 2004 na 50km a 2. na MS, 2005, dva roky zákaz), již zmíněného Igora Eročina (1. na Euro do 23 let na 20km, tehdy 2 roky, nyní do konce života). Z žen jsou pak na seznamu Olympiada Ivanovová (SR na 20km,  1. na Evropě 2002 a na MS 2005, 2. na OH 2004, dva roky zákaz) a Taťana Minejevová (1. na MS Juniorů 2008 na 10km a Evropa 2011 do 23 let na 20km, dva roky zákaz).

Saranské chodecké centrum, které má tento rok rozpočet 4 miliony USD, je vedeno Viktorem Čeginem.  Je možné, že by nic nevěděl o zjevně rozšířené drogové kultuře v tomto centru? Do jaké míry můžeme tím pádem věřit úspěchům současných hvězd vychovávaných s Saransku? Jsou to Sergej Kirdjapkin (2005 a 2009 mistr světa na 50km a olympijský vítěz 2012), Olga Kaniskina (OH vítězka 2008 a mistryně světa 2007, 2009, 2011), Denis Nizegorodov (SR na 50km), Stanislav Emeljanov (mistr Evropy na 20km, 2010), Sergej Bakulin (mistr světa na 50km, 2011), Jelena Lašmanovová (mistryně světa 2011, vítězka OH a držitelka světového rekordu na 20km, 2012) a Alexandr Ivanov (mistr světa 2013 na 20km).  Doufejme, že všichni výše jmenovaní jsou čistí – ale saranský ostudný rekord v počtu pozitivně testovaných chodců pošpiní každého člena saranské skupiny.

Jaké sankce by mohly být zavedeny? Jak to bude s ruskými chodci, kteří jsou v trestu pro nastávající světový pohár a mistrovství Evropy 2014 a MS v atletice 2015? Ruští chodci mohou startovat na OH 2016 jen v případě, že se od současné chvíle až do startu na OH žádný další pozitivní test na doping neobjeví.  To jediné by mohlo přesvědčit ostatní atlety a jejich podpůrné týmy, že se bude soutěžit opět čestně.

Článek Mella Watmana z Athleticsweekly.com, poprvé publikován 2013 v Athletics International, atletickém bulletinu, redaktoři Mell Watman a Peter Matthews (Překlad pro Šmajdův chodecký zpravodaj Míla Lapka).

Poznámky k článku „Ruský chodecký skandál“

Míla Lapka, září 2013

Milí přátelé závodní chůze, ať už ji provozujete na jakékoli úrovni a pomáháte naší disciplíně na jakékoli pozici, považoval jsem za nutné Vám zprostředkovat tento článek z prostředí světové chodecké špičky.  Než celou chůzi a potažmo atletiku a všechny a všechno rozhodně odsoudíte, dovolte pár osobních poznámek k zamyšlení a také k docenění úspěchů Anežky a Elišky Drahotových, stejně jako těch ostatních, kterým se podařilo v minulosti úspěšně vzdorovat ruským soupeřům.

• Seznam zakázaných látek úctyhodně narostl, domnívám se jen s malou nadsázkou, že téměř žádná sekretářka by neprošla dopingovým testem v chřipkovém období, kdy jde nadopovaná do práce.
• Článek je psán trochu tendenčně a obratně smíchává dopingové hříšníky se současnými hvězdami saranské stáje, ovšem, co je pravda,  stín dopingu nevyhnutelně padá na všechny svěřence trenéra Viktora Čegina.
• Mnoho z jmenovaných chodců a chodkyň znám osobně a jsou to pro mne živí lidé se svými vlastními příběhy, sny a osudy. Tím se samozřejmě neomlouvá doping! Ale nejsou v Saransku všichni stejní, pro mnohé z nich je závodní chůze jedinou cestou ven z ruské nelehké reality, Saransk a celé Rusko není Moskva nebo St. Petersburg!
• Roční rozpočet 4 miliónů dolarů plynoucí jen do saranského chodeckého centra (a to není chodecké centrum jediné, jen namátkou dříve slavné Čeboksary, Moskva, Sibiř, Soči a další), to je něco nad možnosti všech ostatních evropských států. Tento rozpočet je vázán na výsledky, tím narůstá pochopitelně tlak na chodce, saranské centrum se vymyká našemu pojetí tréninkových kempů nebo sportovních středisek. Zde je vše podřízeno, od denního režimu, stravování, lékařské péče, soukromého života, a samozřejmě trénink.  Saranská lékařská fakulta a lékařské a laboratorní vybavení chodeckého střediska jsou naprosto nesrovnatelné, to jsem měl možnost vidět a navštívit osobně a jistě jsem se nedostal ke všem dveřím. Antidopingová komise IAAF a národní laboratoře jsou vždy krok pozadu ve výzkumu a vývoji indikačních metod,  v současné době však, jak to vypadá ze statistiky uvedené v článku, se zdá, že srovnaly se Saranskem krok.
• Tím více vynikají výkony v této sezóně Anežky a Elišky Drahotových na Evropě a Anežky ještě na MS, ve své kategorii mají snad jediné vážné soupeřky právě v ruských chodkyních ze Saransku. To budí obdiv a úctu k především k nim samým, k jejich nasazení a také k práci jejich trenéra Ivo Pitáka.  Je mi jasné, že to probouzí a povzbudí také závist a zasvěcené, zaručené dopingové komentáře znalců, kteří všemu rozumí, do všeho se pletou, jen nějak pro samou  frustraci z ostatních neměli sami čas něco podobného dokázat. K tomu mohu dodat jediné – pokud v Saransku někoho chytí na doping, středisko jede dál a okamžitě je nahrazen dalším jménem, které se stane hvězdou, pokud opět neskončí v dopingové pasti. Stát se něco takového u nás, ale i ve srovnatelných zemích jakými jsou Slovensko, Polsko, Maďarsko, dnes i Německo a Francie, severské státy, tak žádná náhrada prostě neexistuje, jedině snad Španělsko a Itálie mají dnes silnější stáje.
• Pro zaručené komentátory jen připomínám, že antidopingové kontrole se lze vyhnout například vypuštěním prvního místa na mezinárodních závodech pouze teoreticky, technický delegát  (TD) má právo vybrat jakéhokoli závodníka, i toho, který vzdal, pokud má určité podezřeni. Toto rozhodnutí má právo učinit i v průběhu závodu, jím odevzdaný klíč na dopingový test není dogma, sám jsem toto právo jako TD několikrát využil, dostal jsem také dvakrát od IAAF telefonicky jméno, které pro ně bylo zajímavé, bez ohledu na umístění. Takže kalkulace s umístěním při závodě je nesmysl a pravděpodobnost, že to vyjde, je spíše teoretická, nemluvě o přepadových kontrolách antidopingových komisařů IAAF kdykoli v průběhu roku, a ti mají v porovnání s TD nesrovnatelně větší pravomoci.
• V nesrovnatelných podmínkách, s jiným osobním přístupem, inteligentně, s nesmírnou motivací svěřenců i jejich trenérů a samozřejmě bez dopingových skandálů, to je jediná cesta na světový vrchol pro českou chůzi. Vůbec není lehká a každý, kdo pro chůzi něco nezištně dělá, tomu porozumí. Na druhou stranu mnoho lidí je přesvědčeno, že by to dokázalo lépe a rychleji. Nic jiného si nepřeji ani já, kéž by se nové osobnosti a hlavně jejich svěřenci konečně ukázali! Zatím musíme být ve světovém srovnání spokojeni s výkony roku 2012 a 2013. Vycházíme z něj po mnoha letech v ženské chůzi velmi dobře! Nyní mohou nastat dvě cesty – dotáhnout to při zachování zdraví a  psychiky Anežky a Elišky – a snad je někdo bude chtít i následovat – na světový vrchol,  nebo závistivě tuto naději soustavně ničit, od nepostižitelných pomluv až po osobní nenávisti. Bohužel, jsme v Čechách, kde se úspěch lehce neodpouští a velkorysost je považována za slabost a  vize za potíže v zaběhlých pořádcích okresního formátu. Jako všechno, je to o lidech.  Přesto věřím v tu první cestu, a dokud budu mít energii a čas pro českou chůzi něco přinášet, rád této cestě, společně s Vámi, kteří to myslí vážně, budu pomáhat.